Všechna vývojová stádia štěnic se shromažďují ve společných úkrytech pod vlivem vylučovaného agregačního feromonu, kde dospělci tvoří asi jednu třetinu populace. V těchto úkrytech tráví většinu času a krev sají nejčastěji v noci, kdy je hostitel v klidu, hladové však mohou sát i ve dne. 

Nejčastější místa nálezu štěnic

• Konstrukce postelí, zejména v místech spojů a částí přiléhajících ke stěně či za švy čalounění.
• Matrace, jejich švy, zipy, pružiny.
• Pod tapetami, koberci, obrazy, za podlahovými lištami.
• Nábytek v bezprostřední blízkosti postele.
• V silně infestovaných bytových jednotkách či domech prakticky kdekoliv.

Místa úkrytu lze rozpoznat podle nálezu živých štěnic jejich svleček (exuvií), vajíček a jejich obalů či trusu.

.

Za novodobým rozmachem štěnic stojí rozvoj cestovního ruchu, dostupnost letecké dopravy a rezistence k insekticidům. Štěnice se šíří pasivně jako "pasažéři", ale i aktivně vlastními silami.

Nejčastější způsob přenosu:

1. V zavazadlech po návštěvě infestovaných prostor: hotely, ubytovny, domácnosti.
2. Návštěva lidí pohybujícíh se v zamořeném prostředí: hotely, ubytovny, domásnosti, kamiony...
3. Koupí nebo darováním nábytku z druhé ruky (bazarový nábytek). 
4. Pasivní přenos v rámci návštěv mezi vlastníky a nájemníky bytových jednotek bytového domu.
5. Aktivní přenos v rámci bytového domu: prostupy topenářských trubek, chodby, fasáda, stoupačky.
6. Veřejná doprava - vlaková, autobusová, letecká, mhd, veřejná místa.

Pasivní přenos:

• jakékoliv dopravní prostředky, nábytek, obrazy, elektronika
• lidé a zvířata ze silně zamořených prostor
• šatstvo, zavazadla

 Aktivní přenos:

• Příčiny aktivní migrace štěnic do okolí - 1. nedostatek potravy a hladovění, 2. útěk již oplozených a shromažďujícímu feromonu odolávajícíh samiček, které utíkají před traumatickou kopulací ze strany samečků.
• V rámci bytového domu kolem prostupů topení, přes chodbu, po fasádě a ve stoupačkách.
• Při nedostatku potravy (spící člověk) začínají nejdříve migrovat dospělci a vyšší vývojová stádia.
• Štěnice jsou při hledání potravy schopné urazit 20 - 50m za noc.

Pro likvidaci štěnic nás neváhejte kontaktovat 

Štěnice reagují na teplo, koncentraci vydýchaného oxidu uhličitého  a produkty potních žláz, na člověka nalézají ze vzdálenosti cca 1,5 m. Krev sají na odkrytých částech těla jako jsou ramena, paže, nohy, záda a obličej. Zhruba 5% jedinců napadených štěnicemi nevykazuje žádnou reakci, takoví lidé jsou ideálním zdrojem potravy a taktéž je velmi snadno přenášejí. Následná reakce na bodnutí je dána imunitní reakcí organismu na bílkoviny ve slinách, vypouštěných při sání. Bodnutí štěnice lze jen s obtížemi či vůbec nelze odlišit od bodnutí jiných druhů hmyzu. Sání krve trvá 15 - 20 minut dle vývojového stádia. Krev sají v závislosti na teplotě okolního prostředí v rozmezí 3 - 15 dnů. Pokud jsou optimální podmínky pro vývoj, což je dostatek potravy a teplota v rozmezí 20 - 25 stupňů je vývoj rychlejší a štěnice aktivnější - z hlediska hubení jsou takové teploty vzhledem k reziduální účinnosti většiny chemických látek výhodnější.  

Štěnice postelní jsou významnou socio-ekonomickou zátěží a představují velký problém pro veřejné zdraví. Štěnice vypouští do rány své sliny, bílkoviny v nich obsažené jsou zodpovědné za imunitní rekaci organismu a následné dermatologické změny se mohou prezentovat formou makulopapulozních lézí, kopřivky či celkovou reakcí organismu a anafylaktickým šokem. Na druhou stranu imunitní systém určité části lidské populace na bodnutí a antigeny štěnic vůbec nereaguje - k sání krve na takových jedincích sice dochází, ale bez prezentace dermatologických lézí.

Štěnice jako vektor infekčních agens

Mezi lety 1980 – 2017 bylo publikováno množství klinických a laboratorních studií zabývajících se problematikou přenosu původců onemocnění ze štěnic na člověka. V nedávné studii bylo navrhnuto 45 patogenů jako možných kandidátů pro přenos štěnicemi, nicméně úloha štěnice jako vektora infekčních onemocnění nebyla doposud jednoznačně prokázána. Autoři literární rešerše (Bed bugs and possible transmission of human pathogens: a systematic review) z roku 2016, která se zabývá doposud uveřejněnými odbornými články s klinickými a laboratorními studiemi toto tvrzení podporují. Taktéž předpokládají spolu s autory několika dalších odborných článků, že štěnice pravděpodobně obsahují “neutralizační faktory“, které tlumí virulenci patogenů a tím snižují schopnost štěnic přenášet infekční onemocnění. K prokázání úlohy štěnice jako vektora infekčních agens je třeba dalších studií.

Štěnice a jejich vliv na psychickou kondici napadených lidí

Autoři klinické studie (Psychological Effects of Bed Bug Attacks) uvedené v odborném časopise The American Journal of medicine, která se zabývala dopadem přítomnosti štěnic na psychické zdraví lidí uvádí, že se souhrn poruch vyskytujících se u napadených, dá klasifikovat jako posttraumatická stresová porucha (PTSD - posttraumatic stress disorder). Psychické následky jako reakce na bodnutí štěnicí se u některých lidí projevují jako nespavost, úzkostné stavy, flashback (záblesk minulosti, při kterém se člověk chová tak, jakoby se v minulosti prožitá situace či nepříjemná událost znovu opakovala), noční můry, hyperexitace či osobní dysfunkce.

 Zde se dozvíte jak postupovat, pokud jste si štěnice zanesli do Vašeho domova a jak připravit napadené prostory na zásah profesionální firmou.

Pokud pomineme škody na psychickém stavu lidí žijících v zamořeném prostředí mohou štěnice "škodit" specifickým zápachem, pocházejícím ze sekretu produkovaného speciálními žlázami. Při vyšším stupni infestace znehodnocují nábytek svým trusem, vajíčky a svlečkami. Za škody lze také označit narušení mezilidských a sousedských vztahů v bytových domech.