ROZTOČI (Acarina)
Pro roztoče je charakteristické tělo rozdělené na 2 části (hlavová část - gnathosoma a vlastní tělo - idiosoma) a 4 páry končetin.
Klíště obecné (Ixodes ricinus), Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae), Sametka zarděnková (Trombicula autumnalis), Klíšťák holubí (Argas reflexus)
Klíšťě obecné (Ixodes ricinus)
Klíšťata představují zdravotní riziko pro lidi i domácí zvířata, rezervoárem klíšťat v blízkosti člověka mohou být hlodavci (potkan, myš domácí). Klíšťě obecné (Ixodes ricinus) může přenášet původce mnoha chorob tzv. tick borne diseases (onemocnění přenášená klíšťaty): např.: Lymská borelioza, Klíšťová encefalitida, Anaplazmóza, Bartonelloza, Ricketsioza či Tularemie a další, viz. Zoonózy. Jedno klíště může být infikováno i více druhy patogenních mikroorganismů. U psů má klíšťová encefalitida a borelioza většinou mírný průběh, stávají se však zdrojem infekce pro další přenosy. Další klíště tzv. Piják lužní (Dermacentor retikularis) může být infikován Babesií canis, která u psů vyvolává onemocnění babesiosu. Toto klíště je na území České republiky lokalizováno do oblasti jižní Moravy. Zdrojem klíšťat mohou být i domácí mazlíčci (pes, kočka) z kterých, zejména po procházce v přírodě mohou ještě nepřisátí jedinci přelézt na člověka.
Výskyt a rozšíření
V našich podmínkách se téměř z 90% setkáme s Klíštětem obecným (Ixodes ricinus). Druhým nejčastějším klíštětem je Piják lužní (Dermacentor retikularis), kterého najdeme zejména na jižní Moravě. Dalšími druhy klíšťat, které lze nalézt v okolí řeky Moravy jsou Klíšť lužní, lesostepní a stepní.
Morfologie
Klíšťata jsou roztoči s oploštělým tělem, které se skládá z hlavové části a vlastního těla se čtyřmi páry končetin (nymfa, dospělec), třemi páry končetin (larva). Horní část těla klíšťat je krytá tzv. štítkem, který u samců překrývá celou horní plochu těla a u samiček je pouze v její přední části (samička tak může nasát velké množství krve a několikanásobně zvětšit svůj objem).
Vývoj
Klíšťata vyskytující se u nás jsou trojhostitelská, každé stadium (larva, nymfa, dospělec) saje na jiném hostiteli. Larvy a nymfy sají nejčastěji na malých obratlovcích (myši). U lidí sají převážně nymfy a u psa a kočky můžeme zachytit všechna vývojová stadia. Z nakladených vajíček v půdě se líhnou larvy (3 páry končetin), které se po nasátí mění na nymfy a ty se po dalším nasátí mění na dospělce, kteří po dalším nasátí kopulují. Vývoj v dospělce tak může trvat 1 až 3 roky.
Prevence zaklíšťění
-
Aplikace (u psů a koček) účinných přípravků proti klíšťatům.
-
Sečení trávy a likvidace nízkých porostů v blízkosti obydlí.
-
Používání účinných repelentních přípravků při procházkách v přírodě.
-
Postřik insekticidním přípravkem v místě zvýšeného výskytu klíšťat a lidí dohromady: školky, lesní školky, letní tábory v přírodě. Bariérový postřik na hranici pozemku (provedený odbornou firmou).
-
Očkování proti klíšťové encefalitidě, proti lymské borelioze je očkování k dispozici pouze u psů (ne u lidí).
Odstranění klíštěte
-
Odstranění přisátého klíštěte: na našem trhu jsou přípravky, které po aplikaci klíště okamžitě zahubí, ještě před tím, než dojde k regurgitaci (vyzvrácení obsahu trávícího traktu a tím zavlečení infekce) a zároveň vydesinfikuje ránu. Poté již mrtvé klíště vytáhneme k tomu určeným nástrojem (speciální pinzeta, kterou lze koupit v lékárně či u veterinárního lékaře).
-
Pokud vytáhnete z rány živé klíště lze ho vložit do navlhčené vaty a nechat vyšetřit na nejčastější onemocnění přenášená klíšťaty: encefalitida, borelioza, anaplasmoza. Na základě vyšetření klíštěte a doporučení laboratoře pak lze zahájit terapii.
Sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis)
Sametka podzimní se na našem území se vyskytuje ohniskově a má výrazně sezónní charakter. Napadá člověka, psy, kočky a další zvířata.
Morfologie a vývoj
U sametek parazitují pouze okem viditelné šestinohé larvy žlutého až žlutooranžového zabarvení. Sezónnost napadení spadá do období pozdního léta až podzimu. Larvy trombikul na svého hostitele číhají v trávě zhruba ve výšce kolen. Nejsou typickými krevsajícími parazity, krev sají pouze příležitostně pokud poruší drobné cévky probíhající v kůži. Po přisátí vypustí do rány látky, které natráví okolní tkáň a tou se poté živí. Délka sání na hostiteli se pohybuje v rozmezí několika dnů až dvou týdnů.
Škody
Trombikulóza je svědivé kožní onemocnění a může být i příčinou alergických reakcí (zejména po opakovaném napadení). U zvířat mohou při výrazné infestaci způsobit i nervové příznaky v podobě špatné koordinace. Příčinou jsou neurotoxiny, které sametky vypouštějí ve svých slinách do organismu.
Hubení
Při masivním výskytu v zahradách a parcích sezónní postřik reziduálním insekticidem.
Klíšťák holubí (Argas reflexus)
Klíšťák holubí je krevsající ektoparazit, jehož výskyt je vázán zejména na přítomnost holubů. Do lidských obydlí se dostává převážně z půd osídlených holubi (člověk je pouze příležitosným zdrojem potravy), méně také z hnízd ostatních volně žijících ptáků. Nejčastěji se s tímto velmi nepříjemných krevsajícím parazitem setkáváme u tzv. půdních bytů, vzniklých renovací starých půd, kam v minulosti pronikli holubi (Klíšťák dokáže na svého hostitele "počkat" až 24 měsíců).
Škody
Holubi mohou šířit různé původce infekčních onemocnění: toxoplazmóza, trichomonóza, salmonelóza, ornitóza, ptačí tuberkulóza či klíšťová encephalitida. Klíšťák holubí tak může původce těchto nemocí přenést na člověka, na kterém saje krev pouze příležitostně a to zejména při náhlém vysídlení holubů z půdních prostor. Bodnutí klíšťákem je velmi nepříjemné a může vyvolat i silnou alergickou reakci.
Hubení
Zamezení přístupu holubů do půdních prostor s následnou mechanickou očistou a postřikem reziduálním insekticidem. V případě půdních vestaveb je nutno reziduálním insekticidem ošetřit: trámoví, lůžka a další predilekční místa výskytu tohoto parazita. Aplikaci postřiku je nutné opakovat.
Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae)
Čmelík kuří je typickým krevsajícím ektoparazitem ptáků, škody působí hlavně v chovech drůbeže (poultry red mite). Parazitovat však může i u psů, koček a lidí, zejména pokud se člověk dostane do prostředí s masivním výskytem tohoto parazita (napadené drůbežárny).
Výskyt
Ve volné přírodě v ptačích hnízdech. V drůbežárnách. Lze ho nalézt téměř po celém světě.
Morfologie
Čmelík kuří je žlutošedý parazit, po nasátí mění barvu na červenohnědou. Larvy líhnoucí se z vajíčka mají tři páry končetin, nymfa a dospělec čtyři. Krev sají všechna tři stádia. Dospělci mají velikost v rozmezí 0,6-0,7mm, po nasátí až přes jeden milimetr.
Vývoj
Za příznívých podmínek (dostatek potravy) může vývoj trvat jeden týden, pokud však parazité hladoví může se jejich vývoj prodloužit až na 8 měsíců.
Chování a škody
Čmelík se přes den schovává v úkrytech (podestýlka, mezery mezi trámy, hnízda) a aktivní je zejména v noci. Při výrazné infestaci v chovech drůbeže dochází k oslabení chovaných kuřic a snížené produkci vajec. Pokud se do takto zamořeného prostředí dostane člověk, pes či kočka mohou být taktéž tímto parazitem napadeni.
Hubení
Zamezení hnízdění ptáků pod střechou a na půdách. V drůbežárnách důkladná mechanická očista (pára, tlak) s následným postřikem reziduálním insekticidem či silikáty.